Pohřební služba Fénix Olomouc

21.1.2019

Vážený pane šéfredaktore,
děkuji za Vaši rychlou reakci, nemohu ale s argumenty, které na svou obhajobu uvádíte, souhlasit.
Především: Vy jste mě sice vyzval, abych ze svého pohledu popsal, "co se před pohřbem dělo z mého pohledu coby provozovatele olomouckého krematoria" – z mé reakce jste ale věděl, že nemám k dispozici materiály, na nichž stavíte, a nemohu je proto nijak komentovat. Hned druhá věta mé odpovědi na Vaši výzvu zněla: "Je pro mě trochu komplikované reagovat, protože nemám k dispozici ani stížnost pozůstalých, ani stanovisko ministerstva (...)". Věděl jste tedy, že ve své reakci nemám z čeho konkrétního vycházet – a zveřejňovat detaily z jednání s pozůstalými a popisovat nekorektní jednání pohřební služby jinak, než v reakci na konkrétní podnět, dost dobře nemohu. Takhle jste sice formálně dostál povinnosti oslovit mě a dát mi prostor k vyjádření, ale současně jste mi neposkytl žádné věcné podkladové informace pro to, aby moje reakce mohla mít v kontextu Vašeho článku nějaký zásadní smysl. Mimochodem, připadá Vám standardní, že si někdo stěžuje na mou práci, a já přitom žádnou stížnost neobdržím – a to ani přímo, ba dokonce ani v kopii na vědomí?


A ještě na okraj: to, že jsem se ve svém vyjádření zabýval "do podrobna tématem zákon vs. provozní řád", jak ve své reakci píšete, bylo dáno tím, že jste se mne právě na tohle ptal.
Pokud byste ovšem měl zájem celou situaci kolem zrušeného obřadu rozplést nebo o ní alespoň objektivně informovat, mohl jste mě požádat o konkrétní doplnění, času bylo dost: mou reakci jste obdržel v neděli 13. ledna, článek vyšel v pátek 18. ledna. Vy jste ale na mé vyjádření nereagoval nijak – dokonce jste mi ani nedal vědět, že jste je vůbec dostal.

Váš postup tak za nekorektní skutečně považuji – stejně jako tendenční vyznění celého článku: Váš text naše krematorium jednoznačně staví do špatného světla a situaci dramaticky zkresluje, bez vazby na realitu: odkud se, prosím, například vzala informace o stovce smutečních hostů?
Ve své odpovědi se odkazujete na to, že vyjádření pana Mencla, vyjádření vypravitelky pohřbu a vyjádření její nevlastní sestry se v maximální možné míře shodují: tomu se ale přece, už z logiky věci, nelze divit; stanoviska pozůstalých vycházejí z vysvětlení a z interpretace, které jim poskytl pan Mencl, u nějž si rodina pohřeb objednávala – a pan Mencl má sotva zájem přiznávat nějaké pochybení ze své strany.

Ve Vaší odpovědi vůbec nerozumím větě, že shoda pana Mencla a obou dcer panuje i v tom, že jsme "přes nabízené telefonické potvrzení objednavatelky pohřbu tuto možnost odmítli". Jednak nechápu, potvrzení čeho jsme měli odmítnout, jednak znovu opakuji, že telefonický kontakt s vypravitelkou pohřbu mi pan Mencl neumožnil a její nevlastní sestra u telefonické komunikace pana Mencla vůbec nebyla (pan Mencl telefonoval z auta u zadního vchodu krematoria a veškerému kontaktu s přítomnými pozůstalými se vyhnul).

Zrušení obřadu je opravdu krajní možností, i pro mne velmi nepříjemnou; opravdu nevím, jaký bych na ní mohl mít zájem. Celou dobu jsem proto také hledal způsob, jak konání obřadu bez porušení pravidel umožnit: stačilo by, což jsem opakovaně zdůrazňoval, aby mi někdo oznámil, že je vypravitelkou pověřen k jejímu zastupování, a telefonický hovor s vypravitelkou by v tomto směru samozřejmě byl naprosto dostačující. Dokonce by bývalo stačilo, aby mi pan Mencl po svém hovoru s vypravitelkou řekl, že jej k zastupování pověřila – nic takového se ale nestalo! Navíc i po zrušeném obřadu vznikl prostor několika dalších dní, kdy bylo – ještě před vlastní kremací těla zesnulého – možné s rodinou najít nějaké citlivější řešení! Nikdo se mi ale v mezičase od odvezení těla 13. 12. do pondělí 17. 12., kdy k nám bylo tělo znovu přivezeno (s požadavkem na zpopelnění bez obřadu!), neozval – a to ani z okruhu pozůstalých, ani ze společnosti MENCL CONSO s.r.o. Jak jsem v reakci na Váš článek uvedl, samotný žeh jsme pak oproti zvyklostem ještě o jeden den pozdrželi.

Velmi mě také udivuje, jak může vedoucí oddělení pohřebnictví, pan Tomáš Kotrlý, "potvrdit (!), že jednání krematoria nemá v žádném případě oporu v zákoně a že (jejich) postup je naprosto nepřípustný a neetický", když celá záležitost dosud není uzavřena a nebyla se mnou ze strany MMR projednána. Pana Kotrlého zmiňujete "přímo jako spolutvůrce novely zákona o pohřebnictví"; to jej ale automaticky nestaví do pozice nezpochybnitelné autority, která je navíc oprávněna vynášet hodnotící soudy předem. Doktor Kotrlý se sice na tvorbě novely zákona o pohřebnictví skutečně spolupodílel, žel přitom ale – za což byl opakovaně kritizován – ignoroval mnohá stanoviska a mnohé podněty zástupců odborné veřejnosti, takže dnes zákon obsahuje řadu velmi problematických pasáží: například již zmiňované ustanovení o tom, že pevně uzavřenou konečnou rakev smí otevřít pouze vypravitel pohřbu. Právě doktor Kotrlý je, mimochodem, také tím, kdo na svých seminářích k výkladu novely zákona prohlašoval, že provozní řád má obsahovat konkrétní specifika, která zákon přímo neřeší, a že schválený provozní řád je závazný. Domnívám se, že ani Vaše důvěra v autoritu MMR Vás neopravňuje k tomu, abyste ve svém referování rovnou stranil jednomu z účastníků sporu.
Vyjádřit se musím i k onomu pokladnímu dokladu, který zmiňujete, protože mu zjevně přikládáte velkou důležitost. Na původním pokladním dokladu, který jsme ke zrušenému obřadu hned dne 13. 12. vystavili a který si následujícího dne měl při platbě v hotovosti vyzvednout řidič pana Mencla, žádný odkaz na zákon o pohřebnictví zmíněn nebyl. Ještě během odpoledne dne 13. 12. ale zástupkyně pohřební služby MENCL CONSO s.r.o. začala na naše zaměstnankyně opakovaně telefonicky naléhat, aby již vydaný doklad stornovaly a vystavily nový, na němž bude zákon o pohřebnictví jako důvod zrušení obřadu takto explicitně uveden. První zaměstnankyně přepsání dokladu odmítla, protože k němu neviděla důvod. Druhá zaměstnankyně, která telefony zvedala poté, kdy ta první z kanceláře odešla, se tlaku zástupkyně firmy pana Mencla podvolila a doklad podle jejích požadavků přepsala: pracovnice pana Mencla jí dokonce doslovné znění požadované formulace přímo nadiktovala. Pokud bych byl o tomto ne zcela standardním požadavku informován, byl bych sám zvolil formulaci přesnější (například o porušení provozního řádu ve vazbě na zákon o pohřebnictví).

Vážený pane šéfredaktore, dovolte mi na konec ještě jednu námitku: tvrdit v tuto chvíli, že "čekáte na výsledky šetření ze strany MMR a poté dáte všem aktérům možnost vyjádření nad poznatky z ministerstva", mi připadá poněkud licoměrné: bez ohledu na to, k jakým závěrům šetření ze strany MMR v našem krematoriu dospěje, byl totiž způsob, jakým jste celý případ svým čtenářům předestřel, tendenční a neobjektivní a naše krematorium poškozuje – žádám Vás proto o zjednání nápravy.

S pozdravem,
Oldřich Tuška, jednatel Moravské pohřební společnosti, s.r.o.

P. S.
Všiml jsem si, že jste na Facebook umístil svou odpověď na mou reakci. Prosím Vás tedy, abyste čtenáře seznámil i s tímto mým textem.

Děkuji,
Oldřich Tuška

V pátek 18. ledna byl na webovém portálu Olomoucká drbna publikován článek, který velmi nekorektně referuje o naší práci – cítíme se jím poškozeni a důrazně se proti němu ohrazujeme. Šéfredaktorovi jsme odeslali následující dopis s žádostí o to, aby nepravdivé informace neprodleně uvedl na pravou míru.

Vlastní text dopisu je pak zde:


Vážený pane šéfredaktore,

velmi důrazně se ohrazuji proti Vašemu článku z 18. ledna 2019 "Olomoucké krematorium zrušilo pohřeb s desítkami hostů. Důvod nechápou pozůstalí ani ministerstvo."

Rozumím tomu, že se pan Mencl, majitel pohřební služby MENCL CONSO s.r.o., která pohřeb u nás zařizovala (společnost Via Ultima je společností MENCL CONSO s.r.o. provozována), snaží celou situaci vykreslit tak, aby z ní vyšel co nejlépe – základem novinářské práce by ale snad měl být zdrženlivý přístup ke zdrojům a kritické ověřování informací; domnívám se, že ani název Vašeho portálu – Olomoucká drbna – Vás neopravňuje k tomu, abyste na tato pravidla rezignoval.

Příběh, který ve svém článku líčíte, se s realitou v mnoha ohledech zásadně rozchází:
Před zahájením plánovaného obřadu bylo v čekárně krematoria 7 lidí a venku přibližně dalších deset osob (u nichž nebylo zřejmé, zda čekají na tento nebo na příští obřad) a ve výstavní místnosti tělo zesnulého připravené k identifikaci. Množství účastníků pohřbu samozřejmě na podstatě věci nic nemění a žal pozůstalých v žádném případě nelze poměřovat jejich počtem, ale píšete-li o "přibližně stovce smutečních hostů a rodině v obřadní síni", podáváte čtenářům nepravdivý popis situace.

Pracovnice našeho krematoria pak vyzvala vypravitelku pohřbu, kterou měla být dcera zemřelého, k projednání obřadu – teprve v kanceláři ale zjistila, že se nejedná o vypravitelku, ale o její nevlastní sestru. Naše pracovnice proto žádala plnou moc nebo jiný doklad o tom, že je žena oprávněna vypravitelku zastupovat. Přítomná nevlastní sestra vypravitelky žádný takový doklad neměla a naopak prohlásila, že už při objednávání pohřbu došlo mezi nimi k hádce: dcera zesnulého si nepřála, aby vypravitelkou byla její nevlastní sestra, a vzájemná neshoda se kromě pohřbu měla týkat i jednání u notáře. Tyto a další podrobnosti zde, ač nerad, musím uvést proto, aby byl zřejmý kontext, v němž celé jednání probíhalo.

V textu článku několikrát zmiňujete, že jsem se v kontaktu s pozůstalými nesprávně odvolával na zákon o pohřebnictví – tato informace ale není korektní: zákon o pohřebnictví ukládá provozovateli krematoria povinnost vypracovat provozní řád, který se okamžikem svého schválení stává závazným. Do provozního řádu se promítá řada okolností, které s obsahem zákona o pohřebnictví konkrétně a přímo souvisejí. Zmínil jsem již, že před obřadem bylo tělo zesnulého připravené k identifikaci ve výstavní místnosti – tělo ovšem bylo v souladu s legislativou v uzavřené konečné rakvi a konečnou rakev má podle § 4a zákona o pohřebnictví právo otevřít pouze vypravitel pohřbu, zaměstnanci krematoria bez jeho svolení tuto možnost nemají (tuto skutečnost jsem uvedl i ve svém vyjádření, které jste měl k dispozici); přítomnost vypravitele (čímž je pochopitelně míněna i případná přítomnost jiné osoby, kterou by vypravitel pověřil svým zastupováním), zakotvená v našem provozním řádu, je tudíž opodstatněná a oprávněná. Tento požadavek byl z praktických důvodů obsažen dokonce i v předešlé verzi řádu krematoria, platné od roku 2002, tedy ještě v době před mým nástupem do funkce jednatele! Podotýkám, že pohřební služba MENCL CONSO s.r.o. využívá služeb našeho krematoria dlouhodobě, a náš provozní řád tedy zná.

Vzniklou situaci jsem samozřejmě chtěl okamžitě řešit, proto jsem přítomného řidiče pohřební služby požádal, aby zavolal majitele, pana Mencla. Ten přijel asi po dvaceti minutách k zadnímu vchodu krematoria, čímž se vyhnul setkání s přítomnými pozůstalými, po celou dobu nevystoupil z auta a většinu času telefonoval – předpokládám, že s vypravitelkou pohřbu. Obsah rozhovoru mi pouze tlumočil, oznámil mi, že vypravitelka žije na Slovensku a že se na obřad nedostaví. Panu Menclovi jsem ihned nabídl nový termín obřadu ještě týž den (ve volném časovém okně od 14:00 nebo po posledním obřadu, který byl na ten den naplánován), navrhoval jsem také, aby zvážil možnost změnit osobu vypravitele nebo aby se vypravitelkou nechal zmocnit k jejímu zastupování. Všechny varianty pan Mencl odmítl. Ani pak ale nevystoupil z auta a nešel situaci projednat s nevlastní sestrou vypravitelky – postupoval pouze dle telefonických instrukcí vypravitelky, mně kontakt s ní neumožnil. Tvrdit, že jsem "nabízený telefonický kontakt s vypravitelkou odmítal," je nehorázné.

Ve svém článku píšete: "Veškerá snaha o to, aby byl smuteční obřad uskutečněn, byla marná" – to je sice pravda, ale zcela jinak, než z Vašeho textu vyplývá: moje snaha skutečně marná byla, ovšem ze strany pana Mencla nebyla žádná snaha směrem k pozůstalým patrná; po svém příjezdu s nimi dokonce vůbec nevstoupil do kontaktu.

Nevlastní sestře vypravitelky a dalším šesti lidem přítomným v čekárně jsem pak musel s velkou omluvou oznámit, že obřad neproběhne. Není ovšem pravda, že to bylo až kolem třetí hodiny: ve 14:40 začínal další obřad a příprava na něj trvala patnáct minut.
I po neuskutečněném obřadu byl ale stále poměrně velký časový prostor pro to, aby pozůstalí ve spolupráci s pohřební službou našli nějaké přijatelné řešení, v což jsme doufali. Pohřební služba MENCL CONSO s.r.o. tělo z krematoria odvezla a znovu jej přivezla o čtyři dny později, s požadavkem na zpopelnění bez obřadu. Vlastní zpopelnění jsme pak oproti zvyklostem ještě o jeden den odložili, pro případ, že by se rodina v mezičase dohodla na jiném postupu.
Pro upřesnění bych ještě rád poznamenal, že objekt olomouckého krematoria nemá v nájmu Moravská pohřební služba, jak je v závěru článku uvedeno (snadno si lze dohledat, že tato má společnost působí v Šumperku a na provozu olomouckého krematoria se nijak nepodílí), ale Moravská pohřební společnost, s.r.o.
V oboru pohřebnictví působím patnáctým rokem a po celou dobu se snažím nabízet pozůstalým co nejkvalitnější služby a s rodinami i pohřebními službami jednat citlivě, vstřícně, poctivě a přímo. Výjimkou nebyl ani – žel neuskutečněný – obřad, který v článku popisujete. Možnost obhájit svůj postup jsem dosud nedostal – našemu krematoriu žádná stížnost adresována nebyla, já sám nemám k dispozici (a to ani v kopii) text žádné stížnosti, jež na nás byla podána jinému subjektu, nedisponuji ani stanoviskem ministerstva.

Váš článek svou nekorektností špiní mou práci a poškozuje mé dobré jméno: žádám Vás proto o urychlené uvedení nepravdivých informací na pravou míru.

S pozdravem,
Oldřich Tuška, jednatel Moravské pohřební společnosti, s.r.o.